Masáž v thajském pojetí

Mnohdy bývá citována půvabná zmínka o masážích, která se jako vůbec první kdysi dostala ze Siamu do Evropy a která hovoří o tom, že když tam někdo onemocní, osoba znalá věci ho hněte, sedá na něj a šlape po něm.

Není to přesné už proto, že v Thajsku se chodí na masáž často a pravidelně a nečeká se až začne něco bolet. Kdo nenavštěvuje masérské podniky, tomu se dostává masáže doma od rodinných příslušníků. Na plážích a pod vodopády a všude tam kde tráví Thajci volné chvíle patří obrázek ženy, která masíruje jen tak mimoděk svého muže, k nejvšednějším výjevům. Do masérských škol běžně nastupují žákyně, které mají dobrou praktickou průpravu z domova. Řeknou Vám: Už když mi bylo čtrnáct, tak jsem denně večer masírovala tatínka, když přišel celý rozlámaný z pole". Masérská dovednost se v rodinách předává z generace na generaci. Komerčně se poskytuje v salonech od malých až po obří a luxusní, v chrámech, na klinikách, v hotelech, kosmetických salonech, kadeřnictvích, lázních, a saunách ve velkoměstech i provinčních místech a na plážích většiny letovisek.